Většina českých studentů si v angličtině na školní lavici zafixuje gramatiku. Slovní zásobu ovládá dostatečně na to, aby porozuměla textu i poslechu. A přesto, jakmile dojde na živou konverzaci, jako by se jim zalepila ústa. Tento jev se nazývá konverzační blok a týká se dětí i dospělých. Dobrá zpráva je, že se s ním dá pracovat.
Proč se studenti bojí mluvit
Konverzační blok není problém znalosti, ale psychického nastavení. Student má pocit, že:
- udělá chybu a někdo se na něj divně podívá;
- nemá dost slovní zásoby, aby vyjádřil přesně to, co chce říct;
- jeho výslovnost není dost dobrá;
- bude hledat slova příliš dlouho a druhá strana ztratí trpělivost.
Zdroj těchto obav bývá v systému, ve kterém se hodnotí každá chyba. Když student na základní i střední škole dostává mínus za každou nepřesnost, naučí se mlčet, dokud si není jistý. V živé konverzaci to vede k zaseknutí už na první větě.
Dobrá zpráva: tento blok není trvalý a dá se s ním pracovat krátkými, opakovanými cvičeními, která přesouvají pozornost od chyb ke sdělení.
Začít krátkými větami
Klíčové pravidlo pro rozjetí konverzace je začínat tím nejjednodušším. Místo formálních souvětí stačí krátká věta. Místo dokonalého slova stačí slovo přibližné.
Příklady, které fungují:
- Místo „I would like to ask if you could possibly help me" stačí „Can you help me, please?".
- Místo „It was a really interesting experience that taught me a lot" stačí „It was great. I learned a lot."
- Místo dlouhého popisu místa „I do not really know how to describe this place..." stačí „It was nice. Big city, many people, good food."
Cílem není psát literaturu, ale dorozumět se. Kratší věty znamenají méně příležitostí ke ztrátě plynulosti a méně příležitostí k chybě, kterou by student mohl zaregistrovat a zaseknout se.
Mluvit o tom, co máme rádi
Konverzace v cizím jazyce se daří lépe tehdy, když student mluví o tématu, které ho zajímá. Mluvení o tom, co je nudné, vede ke ztrátě motivace. Mluvení o oblíbeném seriálu, sportu nebo hobby vede k aktivitě.
Pro děti dobře fungují tato témata:
- oblíbené zvíře a péče o něj;
- nejoblíbenější jídlo, oběd nebo svačina;
- seriál nebo hra, kterou právě hrají;
- den ve škole — co bylo dobré a co ne.
Pro dospělé fungují obvykle jiná témata:
- profese a co je v ní zajímavé;
- cesta nebo místo, které mají rádi;
- film nebo kniha, kterou nedávno četli;
- konkrétní výzva, kterou aktuálně řeší.
V obou případech je důležitější, aby téma bylo pro studenta živé, než aby bylo „vhodné" k učení. Slovní zásoba kolem oblíbeného tématu se postupně doplní sama.
Konverzace doma s rodičem, který nemá perfektní angličtinu
Často se rodiče domnívají, že nemohou s dítětem cvičit konverzaci, protože sami nejsou dostatečně dobří. To není pravda. Konverzace v angličtině v domácím prostředí má smysl i tehdy, když rodič mluví na úrovni B1 a dělá chyby.
Co se osvědčuje:
- Pět minut po večeři v angličtině: rituál, který se dá udržet i s nedokonalou angličtinou rodiče. Téma volíte podle dne — co bylo ve škole, co je k jídlu, co dáme zítra na procházku.
- Hra na nakupování: jeden z vás je prodavač, druhý zákazník. Slovní zásoba se neformálně doplňuje za pochodu.
- Hra „Yes/No": jeden hraje detektiva, druhý si vymyslí předmět. Detektiv se ptá v angličtině otázkami, na které se odpovídá ano nebo ne.
Důležitější než správnost je, aby dítě vidělo, že rodič není dokonalý a přesto se nestydí. Tato modelová zkušenost má pro odbourávání bloku obrovský význam.
Hraní rolí
Hraní rolí (anglicky role-play) je technika, kterou používá většina jazykových škol. Student dostane roli — turisty na letišti, návštěvníka restaurace, zákazníka v obchodě — a vede konverzaci v dané situaci.
Výhoda hraní rolí spočívá v tom, že odebírá osobní rovinu. Student nemluví za sebe, ale za postavu. To výrazně snižuje stud a uvolňuje to vyjadřování. Postupem času se přechází od scénářových rolí k volnější konverzaci na podobná témata.
Doma se dá role-play hrát s pomocí karet s instrukcemi. Stačí kratší věta typu „You lost your suitcase at the airport. Talk to the airport staff." Druhý hráč hraje pracovníka letiště.
Jaká role má lektor
Pokud blok přetrvává delší dobu, doporučujeme zapojit lektora konverzace. Lektor přidává tři věci, které student doma sám nezíská:
- Externí pohled: vidí, kde se student nejčastěji zastavuje a proč.
- Bezpečné prostředí: lektor reaguje neutrálně, neopravuje chyby v okamžiku, kdy student mluví, ale teprve po dokončení myšlenky.
- Strukturu: lektor systematicky střídá témata, situace a typy úloh tak, aby student nikde dlouho nepřivykal jednostrannosti.
Po několika hodinách s konverzačním lektorem většina studentů zjistí, že umějí mnohem víc, než si mysleli. Blok se neodstraní úplně — to ani nejde — ale výrazně se zmenší.
Když chcete s konverzací pomoci
Pokud máte doma stydlivého studenta, který gramaticky angličtinu zvládá, ale neumí ji použít, doučování zaměřené na konverzaci dává smysl. Lektor v DoučSe se s ním nejdřív sejde, zjistí, kde je největší blok, a teprve potom navrhne plán.
Více o našem přístupu najdete na stránce doučování angličtiny. Pokud chcete domluvit první lekci, kontaktujte nás — projdeme s vámi konkrétní situaci a najdeme, co může vašemu dítěti nebo vám pomoci.
