Anglické časy patří k tématům, u kterých čeští studenti angličtiny nejčastěji tápou. Čeština má časy minulý, přítomný a budoucí a slovesný vid řeší dvojicí dokonavý — nedokonavý. Angličtina vidy v tomto pojetí nemá a místo nich používá širší škálu časů, takže se tatáž česká věta může do angličtiny přeložit dvěma i třemi různými způsoby. Když si jednotlivé časy projdete v klidu a po jednom, zjistíte, že každý má jasně danou roli a logiku, která se dá pochopit i bez biflování tabulek.
Kolik anglických časů vlastně existuje
V běžné výuce na základní a střední škole se setkáte s dvanácti časy. Vznikají kombinací tří časových rovin (přítomnost, minulost, budoucnost) a čtyř forem (prostá, průběhová, perfektní a perfektně-průběhová, v české terminologii často nazývané prostá, průběhová, předpřítomná/předminulá a jejich průběhové varianty). V praxi ale stačí pevně ovládat asi šest až sedm z nich, abyste se domluvili a rozuměli běžným textům. Zbytek se používá vzácněji, většinou ve formálním psaném jazyce.
Pro přehlednost je užitečné rozdělit si je do tří skupin: časy přítomné, minulé a budoucí. Uvnitř každé skupiny pak rozlišujeme, jestli mluvíme o ději obecném, právě probíhajícím nebo o ději s vazbou na jiný okamžik.
Přítomný čas: jednoduchý a průběhový
Přítomný čas prostý (present simple) popisuje obecné pravdy, opakované děje a běžnou rutinu. Používáme ho ve větách typu „I work in Prague" nebo „My sister plays tennis every Saturday". V češtině mu odpovídá jednoduchý přítomný čas.
Přítomný čas průběhový (present continuous) vyjadřuje děj, který probíhá právě teď nebo v širším přítomném období (třeba aktuálně rozdělaná aktivita). Tvoří se pomocným slovesem „to be" a tvarem slovesa s koncovkou -ing: „I am working", „She is studying English this year". Hodí se tam, kde by čeština přidala slovo „právě" nebo „zrovna".
Nejčastější chyba českých studentů je používat průběhový čas i tam, kde by stačil prostý. Pokud popisujete obvyklý stav nebo zvyk, sáhněte po prostém čase. Pokud popisujete, co se děje v tuto chvíli, použijte průběhový.
Minulý čas: prostý, průběhový a předpřítomný
Minulý čas prostý (past simple) je nejpoužívanější minulý čas. Popisuje dokončený děj v minulosti, u kterého víme nebo umíme určit, kdy proběhl: „We went to the cinema yesterday."
Minulý čas průběhový (past continuous) popisuje děj, který v minulosti probíhal po nějakou dobu nebo byl přerušen jiným dějem: „When she called me, I was cooking dinner." V češtině zde používáme jednoduchý minulý čas s příslovci typu „právě", angličtina to vyjadřuje samostatným slovesným tvarem.
Předpřítomný čas (present perfect) je pro Čechy nejtěžší, protože v češtině nemá přesný protějšek. Popisuje děj, který sice patří do minulosti, ale jeho výsledek nebo souvislost s přítomností je pro mluvčího důležitá: „I have lost my keys" znamená, že klíče jsem ztratil a teď je nemám. Kdybyste řekli „I lost my keys yesterday", působí to, jako by šlo o uzavřenou minulou epizodu — sdělujete, kdy se to stalo, ne jaká je situace teď.
Budoucí čas: will, going to a další možnosti
V angličtině existuje několik způsobů, jak vyjádřit budoucnost, a každý má své místo.
Will se používá pro spontánní rozhodnutí v okamžiku mluvení („I will help you") a pro předpovědi založené na názoru („It will rain tomorrow").
Going to vyjadřuje plán nebo úmysl, který už existuje před okamžikem rozhovoru („We are going to visit grandma next week"), a předpověď podloženou viditelnými signály („Look at the sky, it is going to rain").
Přítomný čas průběhový pro budoucnost se používá pro pevně domluvené budoucí akce: „I am meeting Tom at six." V tomto významu funguje jako oznámení o naplánované události.
Jak si časy zapamatovat
Místo memorování tabulek doporučujeme začít u typických situací. Pro každý čas si zapamatujte jednu modelovou větu z vlastního života, kterou si snadno vybavíte. Když pak narazíte na neznámou situaci, porovnáte ji s modelem a rozhodnete se podle významu, ne podle tabulky.
Druhý osvědčený postup je všímat si signálních slov. Některá příslovce a spojky se s určitými časy spojují stabilně: „every day", „usually", „always" se pojí s prostým přítomným, „now", „at the moment" s průběhovým, „yesterday", „last week", „in 2010" s minulým prostým, „since", „for", „just", „already", „yet" s předpřítomným.
Třetí krok je mluvit a psát krátké věty. Bez vlastní praxe zůstanou časy abstraktní. Stačí pět vět denně, ve kterých vědomě vyberete čas a zdůvodníte si jeho volbu.
Časté chyby českých studentů
Mezi nejčastější chyby patří záměna minulého prostého a předpřítomného (typicky věty s „today", „this week"), nadužívání průběhového času v situacích, kde má být prostý, a zaměňování „will" a „going to". V psaném projevu pak studenti často zapomenou na pomocné sloveso v otázce.
Pokud máte pocit, že vám časy stále unikají, doučování často pomůže pochopení posunout. Lektor s vámi nebo s vaším dítětem projde konkrétní věty a vysvětlí volbu času na příkladech, na které narazíte v učebnici nebo v reálné komunikaci.
Hledáte-li pomoc s angličtinou pro sebe nebo své dítě, podívejte se na doučování angličtiny v DoučSe nebo nás rovnou kontaktujte — domluvíme se na první lekci podle úrovně a tempa, které vám vyhovují.
