Slovesa jsou pro každý jazyk srdcem věty. V němčině na nich navíc závisí celá řada gramatických jevů: od slovosledu přes pády po skladbu vedlejších vět. Když se k slovesům student postaví od začátku systematicky, hodně si tím usnadní zbytek studia. V tomto článku projdeme, jak se v němčině slovesa časují v přítomném a v minulém čase a jaký je rozdíl mezi slabými, silnými a smíšenými slovesy.
Tři skupiny sloves: slabá, silná, smíšená
Německá slovesa se tradičně dělí do tří skupin podle toho, jak tvoří minulý čas a příčestí minulé:
- Slabá slovesa (schwache Verben) tvoří minulý čas pravidelně přidáním koncovky -te a příčestí minulé tvarem ge-...-t. Příklad: machen — machte — gemacht.
- Silná slovesa (starke Verben) mění samohlásku v kořeni a příčestí minulé tvoří nejčastěji tvarem ge-...-en. Příklad: gehen — ging — gegangen.
- Smíšená slovesa (gemischte Verben) kombinují obě cesty: mění samohlásku jako silná slovesa, ale koncovky používají jako slabá. Příklad: bringen — brachte — gebracht.
Přesný počet silných a smíšených sloves je omezený. Slabých sloves je v němčině naprostá většina, takže když si osvojíte jejich vzor, pokryjete velkou část běžné slovní zásoby.
Přítomný čas: vzor pravidelného slovesa
Slabá slovesa v přítomném čase mění jen koncovky. Vzor pro „machen" (dělat):
- ich mache
- du machst
- er/sie/es macht
- wir machen
- ihr macht
- sie/Sie machen
Stejně se chová většina sloves, na která narazíte v prvních měsících studia: lernen, kaufen, spielen, wohnen, kochen, fragen, antworten.
U sloves, jejichž kmen končí na -t, -d nebo na souhláskovou skupinu, ke které by se osobní koncovka obtížně připojovala, se před koncovku vsouvá pomocné -e: arbeiten — du arbeitest, er arbeitet; öffnen — du öffnest, er öffnet.
Silná slovesa v přítomném čase
Silná slovesa v některých osobách mění samohlásku v kořeni — typicky ve 2. a 3. osobě jednotného čísla. Tato změna není libovolná, ale řídí se vzorem (a → ä, e → i nebo ie):
- fahren (jet): ich fahre, du fährst, er fährt, wir fahren, ihr fahrt, sie fahren.
- sehen (vidět): ich sehe, du siehst, er sieht, wir sehen, ihr seht, sie sehen.
- sprechen (mluvit): ich spreche, du sprichst, er spricht, wir sprechen, ihr sprecht, sie sprechen.
Doporučujeme učit se každé silné sloveso rovnou se 3. osobou jednotného čísla. Pokud si pamatujete „er fährt", nezapomenete na změnu samohlásky.
Modální slovesa
Modální slovesa (können, müssen, dürfen, sollen, wollen, mögen) se časují trochu jinak: 1. a 3. osoba jednotného čísla mívají stejný tvar a často mění samohlásku v kořeni.
- können: ich kann, du kannst, er kann, wir können, ihr könnt, sie können.
- müssen: ich muss, du musst, er muss, wir müssen, ihr müsst, sie müssen.
- wollen: ich will, du willst, er will, wir wollen, ihr wollt, sie wollen.
Modální slovesa se ve větě obvykle pojí s dalším slovesem v infinitivu, které stojí na konci věty: „Ich kann gut Deutsch sprechen." Tato konstrukce je v němčině velmi častá, takže jí stojí za to věnovat čas hned od začátku.
Pomocná slovesa: haben a sein
Pomocná slovesa haben a sein patří k nejdůležitějším slovesům vůbec. Používají se nejen samostatně, ale i k tvorbě složených časů (Perfekt, Plusquamperfekt) a v pasivu.
- haben: ich habe, du hast, er hat, wir haben, ihr habt, sie haben.
- sein: ich bin, du bist, er ist, wir sind, ihr seid, sie sind.
Obě slovesa jsou nepravidelná a nelze je odvodit z žádného vzoru. Jejich tvary se prostě musíte naučit zpaměti — naštěstí se v jazyce vyskytují tak často, že se zafixují rychle.
Minulý čas: Perfekt vs. Präteritum
V němčině existují dva základní minulé časy. Liší se hlavně stylem a kontextem, ve kterém se používají.
Perfekt je složený minulý čas. Tvoří se pomocným slovesem haben nebo sein a příčestím minulým plnovýznamového slovesa: „Ich habe gegessen." (Jedl jsem.) Používá se hlavně v mluveném projevu a v neformálním psaní.
Präteritum je jednoduchý minulý čas. Pravidelná slovesa tvoří minulý kmen koncovkou -te (machte), nepravidelná mění samohlásku (gehen → ging). Používá se především v psaném projevu (literatura, zprávy, formální texty) a u některých sloves zůstává běžné i v hovoru: war, hatte, konnte, musste, wollte.
V praxi platí jednoduché pravidlo: pomocná a modální slovesa většinou v Präteritu, plnovýznamová slovesa v běžném hovoru v Perfektu. Příklad: „Ich war gestern im Kino und habe einen guten Film gesehen."
Které sloveso si v Perfektu žádá haben a které sein
Většina sloves se v Perfektu pojí s haben. S sein se pojí slovesa, která:
- vyjadřují změnu místa (gehen, fahren, kommen, fliegen, laufen);
- vyjadřují změnu stavu (aufstehen, einschlafen, sterben, wachsen);
- a několik dalších výjimek, mezi nimiž je sein a bleiben.
Příklady:
- „Ich bin nach Berlin gefahren." (Jel jsem do Berlína — změna místa, sein.)
- „Ich habe einen Apfel gegessen." (Snědl jsem jablko — neutrální děj, haben.)
Doporučujeme učit se každé silné sloveso s pomocným slovesem: „gehen — ist gegangen", „essen — hat gegessen". Tabulka navíc nemusí být dlouhá; běžných sloves se sein je relativně málo.
Tipy na učení
Bez systému se časování naučí těžko. Co se osvědčuje:
- Začít slabými slovesy a co nejdéle u nich zůstat. Vzor je pravidelný a dá se rychle převést na desítky sloves.
- Karty se třemi tvary (infinitiv — Präteritum — příčestí minulé) pro každé silné a smíšené sloveso.
- Krátké příběhy v Perfektu a v Präteritu paralelně. Stejný děj v obou časech ukazuje rozdíl mezi mluveným a psaným registrem.
- Soustředit se na nejčastější slovesa: sein, haben, werden, können, müssen, gehen, kommen, machen, sehen, sagen, fahren, geben, finden, bleiben, lassen.
Pokud cítíte, že se zacyklíte na konkrétní skupině sloves, doučování dokáže pomoci s organizací učení a s tím, aby se chyby neopakovaly. Více najdete na stránce doučování němčiny, kde se s vámi rádi domluvíme na první lekci. Pokud chcete probrat konkrétní situaci, kontaktujte nás.
