Slovesa jsou v každém jazyce srdcem věty. V němčině na nich navíc závisí celá řada gramatických jevů: od slovosledu přes pády po skladbu vedlejších vět. Když se student ke slovesům postaví od začátku systematicky, hodně si tím usnadní zbytek studia. V tomto článku projdeme, jak se v němčině slovesa časují v přítomném a minulém čase a jaký je rozdíl mezi slabými, silnými a smíšenými slovesy.
Tři skupiny sloves: slabá, silná, smíšená
Německá slovesa se tradičně dělí do tří skupin podle toho, jak tvoří minulý čas a příčestí minulé:
- Slabá slovesa (schwache Verben) tvoří minulý čas pravidelně přidáním koncovky -te a příčestí minulé tvarem ge-…-t. Příklad: machen — machte — gemacht.
- Silná slovesa (starke Verben) mění samohlásku v kořeni a příčestí minulé tvoří nejčastěji tvarem ge-…-en. Příklad: gehen — ging — gegangen.
- Smíšená slovesa (gemischte Verben) kombinují oba postupy: mění samohlásku jako silná slovesa, ale koncovky používají jako slabá. Příklad: bringen — brachte — gebracht.
Přesný počet silných a smíšených sloves je omezený. Slabých sloves je v němčině naprostá většina, takže když si osvojíte jejich vzor, pokryjete velkou část běžné slovní zásoby.
Přítomný čas: vzor pravidelného slovesa
Slabá slovesa v přítomném čase mění jen koncovky. Vzor pro „machen“ (dělat):
- ich mache
- du machst
- er/sie/es macht
- wir machen
- ihr macht
- sie/Sie machen
Stejně se chová většina sloves, na která narazíte v prvních měsících studia: lernen, kaufen, spielen, wohnen, kochen, fragen, antworten.
U sloves, jejichž kmen končí na -t, -d nebo na souhláskovou skupinu, ke které by se osobní koncovka obtížně připojovala, se před koncovku vsouvá pomocné -e: arbeiten — du arbeitest, er arbeitet; öffnen — du öffnest, er öffnet.
Silná slovesa v přítomném čase
Silná slovesa v některých osobách mění samohlásku v kořeni — typicky ve 2. a 3. osobě jednotného čísla. Tato změna není libovolná, ale řídí se vzorem (a → ä, e → i nebo ie):
- fahren (jet): ich fahre, du fährst, er fährt, wir fahren, ihr fahrt, sie fahren.
- sehen (vidět): ich sehe, du siehst, er sieht, wir sehen, ihr seht, sie sehen.
- sprechen (mluvit): ich spreche, du sprichst, er spricht, wir sprechen, ihr sprecht, sie sprechen.
Doporučujeme učit se každé silné sloveso rovnou s 3. osobou jednotného čísla. Pokud si pamatujete „er fährt“, nezapomenete na změnu samohlásky.
Modální slovesa
Modální slovesa (können, müssen, dürfen, sollen, wollen, mögen) se časují trochu jinak: 1. a 3. osoba jednotného čísla mívají stejný tvar a často mění samohlásku v kořeni.
- können: ich kann, du kannst, er kann, wir können, ihr könnt, sie können.
- müssen: ich muss, du musst, er muss, wir müssen, ihr müsst, sie müssen.
- wollen: ich will, du willst, er will, wir wollen, ihr wollt, sie wollen.
Modální slovesa se ve větě obvykle pojí s dalším slovesem v infinitivu, které stojí na konci věty: „Ich kann gut Deutsch sprechen.“ Tato konstrukce je v němčině velmi častá, takže stojí za to jí věnovat čas hned od začátku.
Pomocná slovesa: haben a sein
Pomocná slovesa haben a sein patří k nejdůležitějším slovesům vůbec. Používají se nejen samostatně, ale i k tvorbě složených časů (Perfekt, Plusquamperfekt) a v pasivu.
- haben: ich habe, du hast, er hat, wir haben, ihr habt, sie haben.
- sein: ich bin, du bist, er ist, wir sind, ihr seid, sie sind.
Obě slovesa jsou nepravidelná a nelze je odvodit z žádného vzoru. Jejich tvary se prostě musíte naučit zpaměti — naštěstí se v jazyce vyskytují tak často, že se zafixují rychle.
Minulý čas: Perfekt vs. Präteritum
V němčině existují dva základní minulé časy. Liší se hlavně stylem a kontextem, ve kterém se používají.
Perfekt je složený minulý čas. Tvoří se pomocným slovesem haben nebo sein a příčestím minulým plnovýznamového slovesa: „Ich habe gegessen.“ (Jedl jsem.) Používá se hlavně v mluveném projevu a v neformálním psaní.
Präteritum je jednoduchý minulý čas. Pravidelná slovesa tvoří minulý kmen koncovkou -te (machte), nepravidelná mění samohlásku (gehen → ging). Používá se především v psaném projevu (literatura, zprávy, formální texty) a u některých sloves zůstává běžné i v hovoru: war, hatte, konnte, musste, wollte.
V praxi platí jednoduché pravidlo: pomocná a modální slovesa většinou v Präteritu, plnovýznamová slovesa v běžném hovoru v Perfektu. Příklad: „Ich war gestern im Kino und habe einen guten Film gesehen.“
Které sloveso si v Perfektu žádá haben a které sein
Většina sloves se v Perfektu pojí s haben. S sein se pojí slovesa, která:
- vyjadřují změnu místa (gehen, fahren, kommen, fliegen, laufen),
- vyjadřují změnu stavu (aufstehen, einschlafen, sterben, wachsen),
- a několik dalších výjimek, mezi nimiž jsou sein a bleiben.
Příklady:
- „Ich bin nach Berlin gefahren.“ (Jel jsem do Berlína — změna místa, sein.)
- „Ich habe einen Apfel gegessen.“ (Snědl jsem jablko — neutrální děj, haben.)
Doporučujeme učit se každé silné sloveso s pomocným slovesem: „gehen — ist gegangen“, „essen — hat gegessen“. Tabulka navíc nemusí být dlouhá; běžných sloves se sein je relativně málo.
Tipy na učení
Bez systému se časování učí těžko. Co se osvědčuje:
- Začít slabými slovesy a co nejdéle u nich zůstat. Vzor je pravidelný a dá se rychle převést na desítky sloves.
- Kartičky se třemi tvary (infinitiv — Präteritum — příčestí minulé) pro každé silné a smíšené sloveso.
- Krátké příběhy v Perfektu a v Präteritu paralelně. Stejný děj v obou časech ukazuje rozdíl mezi mluveným a psaným registrem.
- Soustředit se na nejčastější slovesa: sein, haben, werden, können, müssen, gehen, kommen, machen, sehen, sagen, fahren, geben, finden, bleiben, lassen.
Pokud cítíte, že se zacyklíte na konkrétní skupině sloves, doučování může pomoci s organizací učení a s tím, aby se chyby neopakovaly. Více najdete na stránce doučování němčiny, kde se s vámi rádi domluvíme na první lekci. Pokud chcete probrat konkrétní situaci, kontaktujte nás.
