Německé pády bývají strašákem hlavně pro studenty, kteří se učili anglicky. V angličtině pádový systém v zásadě nemáme, v češtině jich máme sedm — a v němčině čtyři. Český mluvčí má v tomto směru poměrně velkou výhodu: rozlišovat „kdo, co" a „komu, čemu" mu nedělá problém. Stačí jen přiřadit, co této logice odpovídá v němčině.
Čtyři pády a jejich české paralely
Němčina používá čtyři pády:
- Nominativ (1. pád) — odpovídá českému „kdo, co". Označuje podmět věty: „Der Hund schläft." (Pes spí.)
- Akkusativ (4. pád) — odpovídá českému „koho, co". Označuje předmět přímý: „Ich sehe den Hund." (Vidím psa.)
- Dativ (3. pád) — odpovídá českému „komu, čemu". Označuje předmět nepřímý: „Ich gebe dem Hund Wasser." (Dávám psovi vodu.)
- Genitiv (2. pád) — odpovídá českému „koho, čeho". Vyjadřuje vlastnictví nebo souvislost: „Das Haus des Vaters." (Dům otce.)
V mluvené němčině se Genitiv stále více nahrazuje Dativem s předložkou „von" („das Haus von dem Vater" → „das Haus vom Vater"). V psaném textu však Genitiv stále patří ke spisovnému jazyku.
Jak se mění určitý člen
Určitý člen mění svůj tvar podle rodu, čísla a pádu. Pro přehlednost stačí jedna malá tabulka, kterou se vyplatí umět zpaměti:
| pád | maskulinum | femininum | neutrum | plurál |
|---|---|---|---|---|
| Nominativ | der | die | das | die |
| Akkusativ | den | die | das | die |
| Dativ | dem | der | dem | den |
| Genitiv | des | der | des | der |
Při Dativu plurálu navíc dostává podstatné jméno koncovku -n (pokud ji už nemá): „den Kindern", „den Männern". Při Genitivu maskulina a neutra v jednotném čísle dostává podstatné jméno koncovku -s nebo -es: „des Vaters", „des Hauses".
Jak se mění neurčitý člen a přivlastňovací zájmena
Neurčitý člen ein, eine, ein se ohýbá podobně jako určitý člen, jen s drobnými rozdíly:
| pád | maskulinum | femininum | neutrum |
|---|---|---|---|
| Nominativ | ein | eine | ein |
| Akkusativ | einen | eine | ein |
| Dativ | einem | einer | einem |
| Genitiv | eines | einer | eines |
Stejné koncovky používají i přivlastňovací zájmena (mein, dein, sein, ihr, unser, euer, ihr, Ihr) a také záporný člen kein. Když si proto osvojíte koncovky neurčitého členu, máte velkou část gramatiky pohromadě.
Akkusativ vs. Dativ: nejčastější dilema
Pro českého studenta je nejčastější otázka, kdy použít Akkusativ a kdy Dativ. Rozhodnutí závisí na tom, co sloveso ve větě požaduje.
Slovesa s Akkusativem (4. pád): sehen, hören, lesen, kaufen, essen, trinken, haben.
- Příklad: „Ich kaufe einen Apfel." (Kupuji jablko.)
Slovesa s Dativem (3. pád): helfen, danken, gefallen, gehören, antworten, glauben.
- Příklad: „Ich helfe meinem Freund." (Pomáhám kamarádovi.)
Slovesa, která řídí oba pády (typicky Dativ + Akkusativ): geben, schenken, zeigen, sagen.
- Příklad: „Ich gebe dem Kind das Buch." (Dávám dítěti knihu.) Dítě je v Dativu, kniha v Akkusativu.
Doporučujeme učit se slovesa vždy spolu s pádem, který si vyžadují. Stejně jako u rodu podstatných jmen tím získáte slovo a jeho gramatiku v jednom balíčku.
Předložky a pády
Velkou část pádové logiky v němčině určují předložky. Některé se vždy pojí s konkrétním pádem, jiné mohou střídat Akkusativ a Dativ podle významu.
Předložky vždy s Akkusativem: für, ohne, gegen, durch, um, bis. Pomůcka: FOGDUB.
Předložky vždy s Dativem: aus, bei, mit, nach, seit, von, zu (často se k nim přidává také gegenüber). Pomůcka: říkanka „aus, bei, mit — nach, seit, von, zu".
Předložky vždy s Genitivem: während, trotz, wegen, statt. V hovorové němčině se ovšem často používají s Dativem.
Předložky střídavé (Wechselpräpositionen): in, an, auf, hinter, neben, über, unter, vor, zwischen.
- Akkusativ s těmito předložkami označuje pohyb směrem k cíli: „Ich gehe in die Schule." (Jdu do školy — pohyb.)
- Dativ s těmito předložkami označuje místo nebo polohu: „Ich bin in der Schule." (Jsem ve škole — poloha.)
Pomocná otázka: „Wohin?" → Akkusativ. „Wo?" → Dativ.
Přídavné jméno mění tvar také
Pokud stojí mezi členem a podstatným jménem přídavné jméno, ohýbá se i ono. Existují tři vzory podle toho, jaký je před ním člen:
- Po určitém členu (der, die, das): koncovky -e nebo -en. „Der gute Mann" (Nominativ), „den guten Mann" (Akkusativ).
- Po neurčitém členu (ein, eine, ein): rozšířenější koncovky, protože podle samotného členu nepoznáme rod. „Ein guter Mann" (Nominativ), „einen guten Mann" (Akkusativ).
- Bez členu: koncovky odpovídají určitému členu, který chybí. „Guter Mann ist selten."
Pro začátek doporučujeme zaměřit se na první vzor (po určitém členu) a teprve postupně přidávat další. Nelze se naučit všechny tři tabulky najednou bez praxe.
Jak se to naučit
Pádová tabulka je jen výchozí bod. Skutečná znalost přichází z opakování konkrétních vět, ne z memorování čisté gramatiky.
Doporučujeme:
- Každé nové sloveso si zapsat s pádem: „helfen + Dativ", „besuchen + Akkusativ".
- Tvořit jednoduché věty s každým novým slovesem ve všech čtyřech pádech, kde to dává smysl.
- Opakovat tabulku členu krátce, ale často — jednou denně tři minuty.
- Cvičit s reálnými texty: krátké zprávy, dopisy, dialogy. Tabulka v izolaci nestačí.
- Hlasité čtení: koncovky -en, -em, -er se z mluveného projevu zafixují snadněji než ze čtení.
Pokud máte pocit, že vám pády unikají i po několika týdnech samostatné práce, doporučujeme zkusit doučování. Lektor s vámi projde, kde se nejčastěji zaseknete, a navrhne plán, který odpovídá vaší aktuální úrovni.
Více najdete na stránce doučování němčiny v DoučSe, nebo nás můžete přímo kontaktovat.
